Gunung Kawi: údolí králů, které prý vyškrábal obr nehty

Jednou z mých nejoblíbenějších zastávek v okolí Ubudu jsou královské svatyně v Gunung Kawi. Tahle jedna z nejstarších památek na Bali leží ve vesnici Tampaksiring, zhruba půl hodiny jízdy od královského paláce v Ubudu. Deset obřích svatyní je tu vytesaných přímo do skalních stěn v údolí posvátné řeky Pakerisan.

Obr, který vyškrábal údolí nehty

K místu se váže legenda o obrovi jménem Kebo Iwa, který celé údolí se svatyněmi vyškrábal nehty za jediný den a noc. Není to první zmínka o obrech, na kterou jsem v Indonésii narazil. Už při čtení pohádky o Timun Mas jsem synovi vyprávěl o zeleném obrovi Buto Ijo, který nejdřív pomohl bezdětné ženě k dítěti. Jakmile ale dítě vyrostlo, chtěl si ho vzít zpátky a sníst.

Kebo Iwa je ale někdo jiný. Podle balijských kronik a pověstí to byl obr dobrého srdce a vojevůdce posledního nezávislého krále Bali, Sri Astasury Ratna Bumi Bantena z Bedahulu. Dokud žil, netroufla si na ostrov ani mocná jávská říše Majapahit. Její ministr Gajah Mada ho proto podle pověsti vylákal na Jávu pod záminkou svatby a tam ho nechal zabít. V roce 1343 pak Majapahit Bali dobyl.

Legenda si přitom s chronologií hlavu neláme. Kebo Iwa žil o dvě a půl století později, než svatyně ve skutečnosti vznikly.

Kdo za svatyněmi doopravdy stojí

Velkým milníkem balijských dějin byla na konci 10. století svatba balijského krále Udayany s jávskou princeznou Mahendradattou. Oba ostrovy se tím provázaly a jejich synové pak vládli na obou stranách moře. Nejstarší Airlangga se stal jedním z nejslavnějších králů Jávy, na Bali vládl nejdřív Marakata a po něm jeho mladší bratr Anak Wungsu.

Právě s Anak Wungsu se svatyně v Gunung Kawi spojují nejčastěji. Stavět se začalo nejspíš už za Marakaty a dokončené byly za Anak Wungsu, který zemřel kolem roku 1077. Proto se jejich vznik obvykle datuje kolem roku 1080.

Přestože se jim říká královské hrobky, nikdo v nich pohřbený nebyl a archeologové tu nenašli žádné ostatky. Balijci své zesnulé spalují. Svatyně vysoké kolem sedmi metrů jsou tedy spíš pomníky, u kterých se uctívaly duše zemřelých panovníků. Podle tehdejší víry po smrti splynuli se svými bohy.

Komu přesně která svatyně patří, se dodnes neví jistě. Nad nepravými dveřmi jedné z hlavních svatyní je vytesaný nápis haji lumah ing jalu, tedy zhruba „král, který spočinul v Jalu“. Slovo jalu se vykládá jako kris, tradiční balijská dýka, a nejspíš tak odkazuje na řeku Pakerisan, v jejímž názvu se kris skrývá. Na jiné svatyni stojí rwa nakira, „jeho dvě děti“. Podle nejrozšířenějšího výkladu patří pětice hlavních svatyní Anak Wungsu a jeho rodině a čtyři menší na protějším břehu jeho vedlejším manželkám.

Pár dalších zajímavostí:

• První písemná zmínka o místě je možná z roku 1023. Nápis z té doby uvádí poustevnu Amarawati na břehu Pakerisanu a archeologové ji spojují právě s Gunung Kawi.
• Pro evropskou vědu místo „objevil“ až v roce 1920 nizozemský badatel H. T. Damsté.
• Od roku 2012 je Gunung Kawi spolu s nedalekým chrámem Tirta Empul na seznamu světového dědictví UNESCO. Je součástí balijské krajiny zavlažovacích systémů subak, stejně jako rýžové terasy Jatiluwih.

315 schodů dolů do údolí

Než se dostanete dolů do údolí, čekají na vás schody. Je jich 315 a pod rozpáleným sluncem dají zabrat, minimálně se člověk zapotí. Nic extrémně náročného to ale není, jako procházka je to zhruba středně těžké. Víc se zapotíte cestou zpátky nahoru, a tak se vyplatí vyrazit ráno, dokud není takové horko, a vzít si s sebou vodu.

Ještě před koupí vstupenek si dejte pozor na prodejce sarongů. Využívají neznalosti návštěvníků a tvrdí, že si tenhle kus oblečení musíte dovnitř opatřit. Ve skutečnosti je sarong v ceně vstupného. Pár desítek metrů za vstupní branou vám ho zapůjčí místní personál. Vstupné jsme v říjnu 2026 platili 75 000 IDR za osobu (asi 95 Kč) a k tomu 5 000 IDR parkovné.

Po schodech dolů už jsou vidět rýžová pole a po stranách cestu lemují drobní prodejci. Hned na začátku se dá odbočit do kaváren, které nad rýžovými poli nabízejí houpačky a zipline. S tím ale zkušenost nemáme, není to nic, co by nás lákalo.

Čtveřice svatyní a skalní cela

Po sestupu narazíte po levé straně na čtyři několikametrové svatyně. Hned vedle je do skály vytesaná cela. Říká se, že v ní odpočívali poutníci. Archeologové ale podobné výklenky v celém areálu spojují spíš s mnichy, kteří tu meditovali a možná i bydleli. Podle některých výkladů šlo o buddhistické mnichy, kteří tu žili vedle hinduistických svatyní.

Přes řeku k chrámu a pěti hlavním svatyním

Pak se po mostě přejde řeka Pakerisan. Z druhého břehu se vyplatí ohlédnout, čtveřice svatyní je odtud vidět celá i s chrámovými pavilony pod ní.

Následuje návštěva zdejšího chrámu, ve kterém je skalní prostor, kam se smí vstoupit pouze bosky. Hned za chrámem je pak pětice hlavních svatyní s jezírkem pro ryby. Je to nejfotogeničtější místo celého areálu a právě tady stojí za to se na chvíli zastavit.

Procházka k vodopádu a desátá svatyně

My ještě doporučujeme zajít kus dál proti proudu a užít si procházku mezi rýžovými poli, která vede k malému vodopádu. Tahle část ale bývá zavřená, pokud zrovna pán neotevře svůj obchod se suvenýry.

Desátá svatyně stojí o samotě, zhruba kilometr jižně, a dojde se k ní pěšinou přes pole. Podle jednoho výkladu patřila vysokému královskému úředníkovi, podle jiného tu stál dům kněze, který se o celý areál staral.

Po výletu do vody

A protože se člověk při tomhle výletu zapotí, určitě doporučujeme koupel. Ať už v některém z vodopádů kolem Ubudu, nebo očistnou koupel v chrámu Tirta Empul, který leží jen kousek na sever. Očistný rituál melukat se dá zažít i s námi, víc na stránce Objev Bali se mnou.

Praktické informace

Orientační přepočet: 1 000 IDR ≈ 1,25 Kč.