Požehnání pozemku na Bali: Autentický rituál s opečeným seletem a cesta džunglí

Posledních osm dnů jsme byli s Yani na lovu místa, kde bychom se konečně usadili na delší dobu. Jak trnitá tato cesta byla a proč jsme nakonec odmítli bydlení u hřbitova, jsem detailně sepsal v samostatném článku. Najít něco pěkného, na dobrém strategickém místě a s naším rozpočtem se ukázalo jako běh na dlouhou trať. Během tohoto hledání jsme však nabyli spoustu cenných zkušeností. Vypadá to, že se nám nakonec zadařilo, a tak jsme se přesunuli zpět za tchánovci na sever Bali.

Nečekané pozvání a brzké ranní přípravy

Už večer mě oslovila maminka od Yani s otázkou, jestli bych se chtěl zítra zapojit do ceremonie, která se bude konat na pozemku vlastněném od pradávna předky jejich rodiny. Něco takového jsem nemohl odmítnout. Navíc se do místního života chci zapojovat, jak to jen jde. Dopředu mě upozornili, že to s sebou nese brzké ranní vstávání, ale i tomu jsem byl nakloněn. Vstávání pro mě nakonec nebylo tak bolestivé, neboť budík zvonil až lehce před sedmou hodinou. Beztak jsem už nemohl dospat, protože se nám děti budí už v šest. Po ranní hygieně a rychlé snídani, kdy jsem si mázl arašídové máslo na toustový chléb a do instantní kávy si přilil plnotučné mléko, dorazila dvě dozlatova opečená selata. Pro místní je to ta největší pochoutka, obzvláště pak křupavá kůrčička. Moje role spočívala v tom, že jedno sele čapnu a dopravím ho – částečně na skútru a částečně pěšky – až do malého rodinného chrámu ukrytého ve starodávné zahradě.

Cesta pralesem se seletem na klíně

Sele bylo upevněno do dřevěné konstrukce, kterou jsem si hodil na klín, zatímco strejda Masda řídil skútr, až kam to terén dovolil. Po půl kilometru jsme zaparkovali a dále už jsme museli po svých. Nejdřív jsme nějakých 300 metrů scházeli po kamenech prudkým svahem, dokud jsme nenarazili na uměle vybudovaný kanál. Podél proudu vody jsme šli dalších 300 metrů až k bráně zbudované z bambusu. Po jejím otevření jsme se ocitli na okraji starověké zahrady, která již dlouhé generace poskytuje plody jako durian, kakao, vanilku, jedlé kapradí a další plodiny. Strejda Masda mi cestou ukázal, že zrovna vytváří betonové bloky, které v blízké budoucnosti přemostí kanál, podél kterého jsme šli. Se seletem na rameni jsme pokračovali dalších 200 metrů zahradou, i když já bych to nazval spíše nefalšovanou džunglí. Tento pozemek je z jedné strany ohraničený vodním kanálem a z druhé strany přírodním tokem řeky. Je to táhlá „nudle“, kterou si bratři v rodině rozdělili napůl. Chrám se nachází přesně na té polovině, která nyní patří mému tchánovi.

Jak probíhá tradiční balijská ceremonie

Na místě jsme položili sele a kolem něj se začaly skládat tradiční obětiny, které mají při rituálu svůj hluboký duchovní význam.

Kolik taková ceremonie stojí?

Ceremonie samotná se pořádá podle toho, jak se zrovna rodině ekonomicky daří. Pokud jsou na tom dobře, koná se rituál na pozemku jednou ročně. Pokud je rodina chudší nebo se zrovna nedaří, může si to dovolit zhruba jednou za 3 až 5 let. Jen samotné jedno opečené sele totiž stojí kolem 2 milionů indonéských rupií (cca 2 500 Kč), což je pro místní nezanedbatelná částka. V blízkosti oltáře se rozdělal oheň pomocí suchého kokosu, z nějž stoupal dým, který měl za úkol odlákat všudypřítomné komáry. Zapálily se vonné tyčinky a ty nejzkušenější ženy z rodiny začaly provádět posvátné rituály. Celá ceremonie trvala zhruba hodinu. Na jejím úplném závěru jsme už jen nenápadně uždibovali křupavou kůrčičku, kterou jsme si namáčeli do vynikající nádivky.

Objevování okolí a plány na další dny

Během rituálu jsem si na chvíli odskočil k řece, kde mi tchán ukazoval své dílo. Je to obrovský balvan, do kterého vlastnoručně vytesal obličej ochránce před démony. Bohužel jsem ho tentokrát nenafotil. Všiml jsem si ale, že koryto řeky je zanesené odpadem. Rozhodl jsem se proto, že se hned zítra vrhnu do jeho očisty. Někde v těch místech by měl být i přírodní pramen. Místní věří, že když se takový pramen udržuje a čistí, nikdy nevyschne. Momentálně je však skrytý pod nánosy. Po ceremonii jsme se vrátili zpět do domu tchánovců, kde se zbytek selete zpracuje do nejrůznějších pokrmů – od domácích klobás, přes šťavnatý bůček, až po silný vývar. Nic nepřijde nazmar. Já se jdu pomalu nachystat na zítřejší čištění koryta řeky. Na severu strávíme ještě nějaké 4 dny, tak věřím, že to všechno stihnu. Byla to ale drobnost, která celkový dojem nijak zásadně nezkazila.

Zaujalo vás, jak vypadá opravdový život na Bali mimo turistické resorty?

Klikni tady

Facebook Instagram