Monkey Forest Sangeh: klidnější alternativa k opičímu lesu v Ubudu
Ondra · · 5 minut čtení
Půl roku projíždíme na trase mezi Sanurem a severním Bali kolem vysokého lesa v Sangehu. Půl roku jsem synovi sliboval, že se tam půjdeme podívat, a sám jsem byl zvědavý, jestli je to dobrá alternativa k opičímu lesu v Ubudu. Nakonec jsme výlet spojili s návštěvou Yaniny sestry, která se do Sangehu provdala.
Pět dětí, jedna automyčka a malá zkouška
Jako obvykle jsme zastavili v její automyčce, abychom vyzvedli její tři děti a podnikli s nimi krátký lokální výlet. Do té doby nám je nikdy plně nesvěřili, takže mám pocit, že si nás tím trochu testovala pro případné vzdálenější výlety v budoucnu.
Opičí les se nedá přehlédnout. Leží přímo u hlavní silnice a stromy se tyčí do neobvyklé výšky kolem 40 metrů. Před více než půl rokem se tudy prohnal velmi silný vítr, který mnoho těchto mohutných stromů skácel – a bohužel se to nevyhlo ani chrámu. Rekonstrukce probíhá dodnes, na fotce nahoře je vidět ohrazené staveniště na konci hlavní cesty. Celkový dojem z lesa to ale nekazí.
Vstupné do Sangehu: kolik jsme zaplatili
Před vjezdem na hlavní parkoviště je brána, kde jsme zaplatili 50 000 IDR (asi 62 Kč) za pět dětí a dva dospělé.
Nutno podotknout, že přes naše černá skla není do auta vidět, a když se dá k výběrčímu dojet autem, stahuje okýnko jenom manželka. Míváme tak často vstupné v cenách pro místní. Samotný dospělý turista by zaplatil 50 000 IDR za osobu.
Po straně parkoviště se nachází spousta prodejců, kteří se snažili upoutat mou pozornost a prodat nějaké ty banány. Pobrali jsme děti a vyrazili pěšky směrem k lesu.
| Údaj | Hodnota |
|---|---|
| Vstupné dospělý cizinec | 50 000 IDR (~62 Kč) |
| Naše rodina (2 dospělí + 5 dětí) | 50 000 IDR celkem |
| Výška stromů | až ~40 m |
| Délka hlavního okruhu | 20–30 minut chůze |
| Kdo tu je | makakové jávští + strážci lesa |
Orientační přepočet: 1 000 IDR ≈ 1,25 Kč.
Hanuman a legenda o kusu hory
Ještě před bránou do lesa stojí socha Hanumana, opičího generála z Rámájany. Podle legendy nesly Hanumanovy opice kus hory, který měly svrhnout na Rávanu. Kus hory i s lesem spadl právě v Sangehu – a opice, které ho nesly, tu zůstaly.
Po krátké zastávce na společnou fotku procházíme bránou do lesa.
Makakové, papírové sáčky a drobné krádeže
Všude kolem už jsou přítomní strážci lesa a makakové jávští. Návštěvníci krmí opičky ze zakoupených papírových sáčků a fotí se s nimi za asistence místních fotografů. Občas opička využije nepozornosti a uloupí si rovnou celý sáček.
Uprostřed lesa se pak nachází vesnický chrám, toho času v rekonstrukci. Rodina Yaniny sestry sem přitom chodí výhradně do chrámu, jehož je les součástí. Tentokrát tu s námi byli z pohledu turisty, což je pro ně dost neobvyklé.
Hlavní okruh a cesty za brankami
Hlavní okruh lesa není dlouhý, a tak se najdou lidé, kteří ho projdou několikrát za sebou. Je možné dostat se i na vedlejší cestičky za brankami, to se nám ale nepodařilo – všichni strážci byli zrovna vytížení.
Strom obsypaný opicemi
Nakonec jsme se vydali ještě k majestátnému stromu, který byl obsypaný makaky. Je to mohutný fíkovník se vzdušnými kořeny splývajícími až k zemi, u jehož paty stojí malá svatyňka.
Tady už žádný strážce nebyl a moc lidí sem nechodí. Sám jsem se necítil úplně ve své kůži, protože se mi nedaří nekoukat opičkám do očí. To je mimochodem základní poučka, jak se vyhnout jejich zájmu – přímý pohled do očí berou jako výzvu.
Došli jsme k tomu stromu, pokochali se a šli zpátky na parkoviště. Tam jsem ještě pořídil záběry z dronu, na kterých je nejlíp vidět, jak les vyčnívá nad celé okolí. Ze země to totiž člověk vůbec nepozná – teprve shora dojde, že je to takový zelený ostrov uprostřed jinak nízké krajiny.
Sangeh, nebo Ubud?
Když to shrnu, tenhle les jsem si oblíbil.
- Zlomek lidí oproti Ubudu. Na hlavním okruhu potkáte pár skupinek, u vzdálenějšího stromu klidně nikoho.
- Je to výrazně lokálnější. Pro rodinu naší švagrové to není atrakce, ale chrám, kam chodí.
- Ideální krátká zastávka. Půl hodiny až hodina i s focením, takže se to dá zvládnout cestou někam dál.
- Opice zůstávají opicemi. Nedívejte se jim do očí, nenoste v ruce igelitky a jídlo dávejte jen ze sáčků koupených na místě.
My jsme pak vyrazili do místního warungu s výhledem na rýžová pole. Jestli vás baví tenhle typ výletů, mrkněte třeba na botanickou zahradu v Bedugulu nebo na naše rodinné procházky po okolí. A pokud přemýšlíte, že byste si život na Bali zkusili na vlastní kůži, rád vám pomůžu v rámci relokace na Bali.
