Hřebíčková sezona na severu Bali: od koruny stromu po sušený hřebíček

Hřebíčková sezona je v plném proudu. Dvorky ve vesnicích na severu Bali jsou jím provoněné a farmáři tráví každý den hodiny a hodiny na bambusovém žebříku. Možná jste už postřehli, že hlavním zdrojem příjmu mých tchánovců je právě prodej sušeného hřebíčku. Než se ale prodá místnímu překupníkovi, stojí za tím spousta práce, kterou si v zahraničí často nikdo neuvědomuje.

Jak roste hřebíčkovec a kdy hřebíček dozrává

Hřebíčkové paličky rostou na stromu hřebíčkovci, který dorůstá výšky přes deset metrů. Je to strom s tenkými větvemi a svisle se tyčícím kmenem. Kořeny má mělké, takže to zrovna není dřevina vhodná ke stabilizaci prudkých svahů. Na jeden ar se vejdou tři.

Období dešťů, které poměrně dobře kopíruje českou zimu, je pro tento strom zásadní – potřebuje se pořádně nasát vody. V období sucha, kdy je dešťů pomálu, pak mohou vyrašit paličky. Ty postupem času dozrávají a ze zelené barvy přecházejí do růžové až červené. A právě ve chvíli, kdy je hřebíček narůžovělý, přichází ten správný okamžik ke sklizni.

Minulý rok, tedy v roce 2025, nebyla úroda nijak hojná. V období, kdy mělo být sucho, pršelo častěji, a tak spousta farmářů zaplakala nad výdělkem. Letos to vypadá lépe a už koncem června se místní pracovníci vydávali do korun stromů.

Sklizeň: osm hodin v koruně stromu

Bambusový žebřík ukotvený provazy

Chtěl jsem si to také vyzkoušet. Sám rád lezu na lezecké stěně a vždycky jsem byl dobrý ve šplhu, ať už na tyči, nebo na provaze. Když jsem se ale zmínil o svých 93 kilech, radši mě na jejich žebříky nepustili. Nakonec jsem si mohl vylézt aspoň do půlky.

Takový žebřík má bambusový střed, do něhož jsou natlučené stupínky, a je ukotvený několika provazy k okolním stromům. Můj tchán má 73 let a má můj obdiv, že se do sklizně ještě vrhá. Sem tam se stane, že sběrač ze žebříku spadne, a tak není výjimkou, že se jistí úvazkem kolem pasu.

Zatímco mě na žebřík nepustili, Yani si výstup vyzkoušela. A zvládla ho o poznání elegantněji než já.

Nejlíp je to vidět na videu, kde stoupáme podél žebříku od země až nahoru ke sběrači. Teprve pak dojde člověku, do jaké výšky se každý den škrábou.

Kolik si sběrač hřebíčku vydělá

Na stromech se nejdřív sklízejí trsy malých větviček, na jejichž koncích jsou paličky. Za den je jeden člověk schopný nasbírat kolem 10–15 kilogramů a za odvedenou práci během osmi hodin si přijde na 130 000 IDR (asi 160 Kč).

Můj tchán je s pracovníkem spokojený, a tak mu k tomu ještě kupuje ty nejlevnější cigarety – zpravidla krabičku na den v hodnotě 10 000 IDR. Když jsem viděl, jaká je to dřina, zavezl jsem jim vychlazené pivo Bintang, abych je trochu podpořil. Radši jsem to ale nepřeháněl, aby nespadli ze stromu.

Práce, která u stromu zdaleka nekončí

Ženy a děti sbírají, co spadlo

Takhle tráví během sklizně čas chlapi. Ženy a děti mezitím chodí po zemi a sbírají větvičky, listy a hřebíček, který ze stromu při sklizni napadal. Nic nepřijde nazmar.

Oddělování paliček – a můj výdělek 5 Kč za hodinu

Kromě toho mají ženy ještě roli doma. Paličky hřebíčku, nasbírané ze stromů a napytlované, je potřeba oddělit od větviček. Je na to technika: vezmete si větvičku do jedné ruky a cvrnkáte paličkami o dlaň druhé ruky.

Já bych si moc nevydělal. Po hodině jsem měl oddělená zhruba 2 kila hřebíčku při sazbě 2 000 IDR za kilo. Takhle bych si přišel asi na 5 Kč za hodinu. Nemluvě o tom, že mě při tom chytala bedra. Zkrátka na to nejsem zvyklý.

Večery, které jsme v Česku už ztratili

Jakmile se chlapi vrátí ze sběru, tím to nekončí. Přidávají se ke svým ženám a společně s dětmi oddělují klidně i do desáté večerní. Během toho se vedou debaty, smějí se a má to své kouzlo. Něco, co my už jsme v Česku kolikrát ztratili – ten čas strávený s blízkými při stmelujících činnostech. Podobnou atmosféru jsme zažili i při požehnání rodinného pozemku nebo prostě jen na procházce po vesnici.

Sušení, vážení a čekání na správnou cenu

Tři dny na plachtách, obvykle ale týden

Když je hřebíček oddělený, rozprostře se po rozvinutých plachtách a dřevěnými hrably se rozhrabává a přetáčí. Když přijde déšť nebo zapadne večer sluníčko, je potřeba všechno zabalit. Při ideálních podmínkách se suší tři dny, zpravidla to ale zabere týden.

Na dvorku je hezky vidět, jak se během sušení mění barva. Vlevo leží čerstvě obrané žlutočervené paličky, vpravo už hřebíček, který je po pár dnech na slunci tmavě hnědý – přesně takový, jaký znáte z kořenky.

Váha, sešit a spíž

Usušený hřebíček se zváží na manuální závěsné váze, zapíše se do sešitu a zabalí k uložení do spíže. Pak se už jen čeká na správný okamžik, kdy se prodá místnímu překupníkovi. Cena během roku kolísá a místní často vyčkávají, až se výkupní cena zvedne. Někdy se prodá až v dalším roce.

Hřebíček v bio kvalitě a plány s esenciálním olejem

Rodiče manželky nepoužívají žádná hnojiva ani postřiky, takže obchodují s hřebíčkem v bio kvalitě. Už v Česku jsem dělal pokusy s destilací do esenciálního oleje, tak doufám, že si nějakou tu várku udělám i na Bali.

Čísla hřebíčkové sezony v kostce

Orientační přepočet: 1 000 IDR ≈ 1,25 Kč.

Co si z vesnické sezony odnáším

Po měsíci a týdnu hřebíčková sezona stále plyne, ale už je vidět, že zbývá sklidit posledních pár stromů. Toliko k nahlédnutí do vesnického farmářského života.

• Za levným kořením je hodně dřiny. Osm hodin na bambusovém žebříku deset metrů nad zemí za 160 Kč je realita, kterou u sáčku hřebíčku v české drogerii nikdo netuší.
• Zapojí se celá rodina. Chlapi na stromech, ženy a děti na zemi a večer všichni společně u oddělování paliček.
• Peníze nepřijdou hned. Hřebíček se suší dny, skladuje měsíce a prodá se, až když výkupní cena stojí za to.
• Bio tu není marketing. Žádná hnojiva ani postřiky – prostě proto, že se to takhle dělá odjakživa.

Pokud vás zajímá, jak vypadá běžný život na Bali mimo resorty, mrkněte třeba na naše rodinné procházky po okolí nebo na to, kolik nás stály doktoři a opravy. A jestli zvažujete, že byste si tenhle život chtěli zkusit na vlastní kůži, rád vám pomůžu v rámci relokace na Bali.

Příště se můžu zaměřit na kakao, na které jsem tak trochu závislý – piju ho skoro denně. :)