Jezero Tamblingan

Tip na výlet na severu Bali – hora Lesung, Turyapada Tower a plavba po jezeře

Jezero Tamblingan na severu Bali patří mezi nejklidnější a nejméně turistická místa na ostrově. Leží v horách nedaleko hory Lesung a nabízí kombinaci džungle, tradičních chrámů a autentické atmosféry, kterou na jihu Bali téměř nezažijete. V tomto článku sdílím vlastní zkušenost z neplánovaného výletu, který nás místo túry zavedl na magickou plavbu po jezeře, včetně praktických tipů a důvodů, proč sem beru i své klienty při výletech na míru.

Jak vznikl tenhle výlet na Bali

Přijel za mnou kamarád Michal. Právě on byl asi tou hlavní příčinou, proč se můj život ubral do ciziny. Už při studiích na Technické univerzitě v Liberci mě nakazil touhou po cestování a měl prsty i v tom, že jsem potkal svou současnou manželku Yani. Tady na Bali se učitelům říká „guru“ a nebudu daleko od pravdy, když takto nazvu Michala, co se týče cestování. Nicméně tady na Bali se role obracejí. Nyní je Michal ten, kdo se může něco naučit ode mě, jelikož tu žiju běžným místním vesnickým životem. Každé tři dny si jezdím s barelem pro vodu do tůně a pravidelně se účastním tradičních ceremonií. Ostatně, o několik týdnů později – těsně před jeho odletem z Bali – jsme se potkali znovu a já mu ukázal zase trochu jinou tvář ostrova při našem ranním běhu v Sanuru.

Plán: výstup na horu Lesung

U tchánovců zrovna pobývá i můj švára Adi, který na pár týdnů přiletěl z Austrálie. Protože měl zrovna den volna, nechal se přemluvit k odpolední túře na nedalekou horu. Do setmění zbývalo asi pět hodin, a proto Adi zvolil horu Lesung – výstup i sestup bychom měli zvládnout za tři hodiny. Už když jsme nastupovali do jeho půjčené Hondy Brio, začalo se nad námi smrákat. První kapky rozezněly plechovou střechu u tchánovců ještě předtím, než jsme vůbec vyrazili na cestu. Michala jsme měli vyzvednout po cestě ve vesnici Munduk, a když jsme k němu dorazili, už z nebe padal regulérní slejvák.

Bezpečnost na prvním místě

Všichni tři jsme sice odvážní kluci, a tak jsme se rozhodli v plánu pokračovat. K hoře Lesung to mělo být další půlhodinu po vedlejších úzkých silnicích, které v určitých místech dosahují až 20% stoupání. To je ostatně důvod, proč jsem tentokrát nechal naši dodávku doma. Kombinace deště, úzkých silnic a prudkého stoupání by byla už na hraně. Po zhruba 15 minutách jízdy, kdy se po rozbitých asfaltkách valily proudy vody a stěrače měly co dělat, aby stíhaly čistit čelní sklo, jsem navrhl túru odložit na jindy, až bude lepší počasí. Mám přece jenom dvě malé děti a je zbytečné riskovat. V takovém počasí hrozí na prudkých svazích sesuvy půdy a zkrátka to nestálo za to. Kluci tak nějak čekali, kdo s tím přijde první, a bez protestů souhlasili.

Změna plánu u jezera Buyan

Místo toho jsme se rozhodli přečkat liják v altánku nad jezery u balijské kávy a banánových palačinek. Ještě dlouho jsme se bavili o našem původním plánu. Pokračovat v něm by bylo opravdu lehkovážné. Dojedli jsme palačinky, Adi své bakso (tradiční polévku s masovými kuličkami) a hle – sluníčko začalo prosvítat skrze mraky. Domů se nám ještě nechtělo, a tak jsme se dohodli na procházce podél jezera Buyan.

Flexibilita na Bali: míříme k Turyapada Tower

Flexibilita je základ: Místo hory míříme k věži

První velká křižovatka nám ale opět hodila klacky pod nohy. Končil ramadán a navíc se spousta Balijců vracela na jih z rodinných návštěv po Dni ticha (Nyepi). Flexibilita nám však nechybí, a tak jsme opět upravili plán. Tentokrát jsme se chtěli vydat k telekomunikační věži Turyapada, aneb jak jí říkám já – k místnímu Ještědu. Už dlouho si na tohle místo dělám zálusk, protože ho míjíme vždy, když cestujeme k tchánovcům.

Turyapada Tower: balijský „Ještěd“

Vydali jsme se opačným směrem, než byla dopravní zácpa, a zhruba po kilometru jsme odbočili na úzkou vybetonovanou silničku, která se plazila až k věži. Na místě nás zastavilo oplocení a nápis, že jsme se ocitli na stavbě a neoprávněným osobám je vstup zakázán. Stavba sice vypadala liduprázdně, ale my se nevzdali. Odchytili jsme si prvního pracovníka, který nám dal naději, že by se přeci jen dalo na věž dostat a my bychom tak získali 360stupňový výhled na krajinu. Naděje se však rozplynula při setkání s ochrankou, která nás zastavila těsně před vstupem dovnitř. Otevírat se má údajně až 31. ledna 2027. Bude tu lanovka, vyhlídková restaurace přímo ve věži a hosté si zde budou moci rezervovat pokoje. Ani přes usilovné smlouvání se nám nepodařilo tuto překážku překonat. Mají tam prý spoustu průmyslových kamer a to si bezpečnostní služba nechtěla vzít na triko. Ještě chvíli jsme se procházeli kolem věže, potkávali náhodné kolemjdoucí, kteří měli podobný plán jako my, a po chvíli jsme cíl změnili na to nejmenší z místních jezer – Tamblingan. Byl to náš poslední pokus o návštěvu místa, které bychom si mohli naplno užít.

Jezero Tamblingan: skrytý klenot a magická plavba

Tamblingan: Skrytý klenot a magická plavba

A tohle byla trefa do černého. Odbočili jsme z hlavní silnice a začali sjíždět do údolí. Zdejší stráně zdobí modré hortenzie, které rostou jen ve vyšších nadmořských výškách, kde je chladněji. Balijci je mimochodem rádi používají pro své modlitby. Zaparkovali jsme auto před zdobenou vstupní bránou. K samotnému jezeru nám zbývalo zhruba půl kilometru pěšky skrz bujnou džungli. Výhled, který se před námi následně otevřel, byl opravdovou pastvou pro oči.

Plavba po jezeře Tamblingan

V předchozích dnech hodně pršelo, a tak chrám, ke kterému se běžně chodí pěšky, oddělovala od souše vodní hladina. To však celému místu dodávalo ještě magičtější kouzlo. Zaplatili jsme místním výběrčím vstupné a po chvilce kochání se odhodlali k plavbě. Ta nás stála 250 000 IDR za celou loď i s posádkou. Uvnitř mi stále bije vodácké srdce, a tak jsem si hověl při každém záběru pádla a plně si užíval nádherné výhledy a všudypřítomný klid. Celá plavba trvala něco kolem půlhodiny.

Proč je sever Bali jiný (a proč sem beru hosty)

Průvodce na lodi nám vyprávěl, že jezero je u břehů hluboké kolem pěti metrů a v samotném středu má až osmdesát. Prý to nedávno měřili moderní technikou. Co mi ale vyrazilo dech, byla informace, že v 70. letech pršelo tolik, že se hladina jezera zvedla až k onomu parkovišti vzdálenému půl kilometru. Chrám byl tehdy samozřejmě kompletně pod vodou. Po plavbě jsme si ještě prošli kempingové zázemí a šli se podívat za rybáři. Tohle je rozhodně další místo, kam budu brát své budoucí hosty. Tento článek píšu těsně poté, co jsme strávili tři dny v oblasti Seseh na jihu vedle rušného Canggu. A věřte mi – ten klid severního Bali je zkrátka k nezaplacení.

Láká vás zažít klidné Bali bez davů turistů? Ozvěte se mi a sestavím vám itinerář na míru!

Klikni tady

Facebook Instagram